ROZHOVOR: Vojtěch Červinka

Vojtěch Červinka (foto: Markéta Štroufová)Jako prvního hráče, kterého jste si vybrali pro rozhovor na klubový web je Vojtěch Červinka.  Přinášíme vám odpovědi na otázky redakce a některé zajímavé z řad fanoušků na které nám Vojta odpověděl za což mu děkujeme.

Jak důležitá pro tebe byla podpora rodiny?

Samozřejmě hodně. Oběma rodičům jsem moc vděčný, že mě po celou dobu podporují a snaží se chodit na zápasy. Nejvíce si však vážím podpory svého dědy, který dokud byl mezi námi, tak snad nevynechal jediný můj zápas. Chodil i v prosinci v 8 ráno na zápasy Pivních Veteránů. Když pršelo, sněžilo, bylo mu to jedno. Byl to můj největší fanoušek.

Dosáhl jsi v mládeži nějakých úspěchů?

Největším úspěchem je jednoznačně titul v Extralize mladšího dorostu v roce 2012. Dva roky před tímto úspěchem jsme se stejným ročníkem obsadili třetí místo na MČR starších žáků.

Toto je pátá Extraligová sezóna. Jak hodnotíš zatím své individuální výsledky a co bys chtěl do dalších sezón zlepšit?

Začátky byly velmi krušné. Postupně jsem se však do toho extraligového tempa dostal a ustálil se v základu. Velké díky tímto směrem patří tehdejšímu trenérovi Jardu Pavlíkovi, který se Soukyho a Pidiho pomocí mě dokázal herně zlepšit. Co se týče budoucna, určitě bych rád zapracoval na fyzičce, která je u mě problém. A také mít trochu větší klid na hokejce.

Jaké máš v hokejbale cíle, čeho bys v něm chtěl dosáhnout?

Největším cílem je zisk extraligového titulu s Elbou. A pevně věřím, že do maximálně pěti sezón se ho dočkáme.

Udržuješ se v kondici individuální přípravou?

Přiznám se, že vůbec. Tím, že to s pokračováním soutěže nevypadá nadějně, tak mi chybí nějaká motivace.

Jaké jsou tvé zájmy kromě hokejbalu?

Tím, že ještě studuji na vysoké škole a zároveň pracuji, tak na další koníčky popravdě není moc času.

Hokejbal je aktuálně opět zahnán do kouta koronavirem a nezdá se, že se brzy začne hrát. Jak trávíš tuto pro sportovce nelehkou dobu ty?

Momentálně hlavně pracovně. Dále pak často sedím u počítače a věnuji se škole, ať už formou online výuky nebo prací na seminárních pracích a diplomové práci. Díky volným víkendům se pak můžeme s přítelkyní věnovat práci na bytu či výletování.

Kdy osobně myslíš, že se opatření opět uvolní a kdy se opět sejdete k ligovému zápasu na hokejbalovém hřišti?

Obávám se, že v tomto kalendářním roce se již nedočkáme a na hřišti se sejdeme nejdříve na jaře. Doufám, že se ale mýlím a na hřiště se podíváme dřív.

Nacházíte se s týmem na průběžném pátém místě (tabulka není úplná), panuje zatím spokojenost?

Odehráli jsme tři zápasy, moc k hodnocení zatím tedy není. Spokojenost ale panovala, jediné co nás může mrzet je, že jsme proti Kertu neurvali alespoň o bod navíc.

S jakými boty hraješ?

Většinou s děravými (úsměv). Používám tenisové, popřípadě basketbalové. Pokud prší, tak samozřejmě protiskluzové Kilimanjara.

Kde bereš pořád tu dobrou náladu? Vídáme tě neustále usměvavého?

Snažím se si na hokejbale odpočinout a užívat si ty momenty na hřišti. Když člověk přijde na trénink po celodenní šichtě, je rád, že se vidí se spoluhráči a může s nimi trochu zablbnout. Nicméně i já mám své dny, kdy přijdu na trénink bez nálady, ale to k životu prostě patří.

Vyrazíš někdy s přáteli za zábavou? Nějaký klub, hospoda, nebo tak?

Není to tak časté, ale sem tam zajdeme s kamarády na pivo nebo na kafe. S Míšou Smolíkem chodíme před každým tréninkem na jedno rychlý kafčo.

Máš raději tréninky nebo zápasy?

Asi zápasy. Baví mě jakýkoliv čas na hřišti. Ale vyhecovanému zápasu plného emocí se asi nic nevyrovná.

Který ze spoluhráčů by určitě nikdy neměl jet nájezd?

Všichni kluci v týmu jsou technicky šikovní, takže bych se nebál zvolit kohokoliv. Kromě Honzy Sedláčka, to je nemehlo (úsměv).